Poprvé vychovatelkou

Pondělí v 13:50 | P. | 
Během května jsme s nejlepší kamarádkou Míšou dostaly zajímavou nabídku od jejího kamaráda ze Sokola - jet jako vychovatelky na školu v přírodě. Ihned jsme to braly, aniž bychom věděly, co to bude obnášet. Prostě jsme na to kývly hned.


Když jsme dorazily v půl jedenácté večer v neděli na místo, trochu jsme znejistěly. Samy na cizím místě, ve staré sklárně, která byla upravena do podoby intru nebo staršího hotelu. A hlavně totálně bez signálu. Takhle večer potmě to bylo pro nás trochu stresující, protože jsme chtěly zavolat domů, že jsme dojely v pořádku, ale nemohly jsme. Naštěstí dole v hale byla slabá wifi zdarma, tak jsme alespoň všem daly tak nějak vědět, že nebudeme brát telefony. Trochu nás naštvalo, že ve třetím patře, kde jsme bydlely, byla zaheslovaná wifi, od které někdo znal heslo, ale nechtěl nám ho říci. Takhle to možná zní, že jsme závisláci a nevydržíme chvíli bez mobilu, ale věřte, že pokud potřebujete nějak fungovat, bez mobilu to prostě nejde, zvlášť když potřebujete udržovat kontakt s blízkými déle než pět minut denně. Ale řeknu vám, po dvou dnech usilovného zjišťování hesla jsme si zvykly a prostě to akceptovaly, a když pak děti vžycky usnuly, šly jsme si na chvíli sednout na schody a rychle vyřešily celodenní zprávy. A šlo to.

 

8/6/2017

8. června 2017 v 9:55 | P. |  Info
Deset let je holt deset let.

Po deseti letech blogování jsem se z osobních důvodů přesunula na blogspot. Jenže k tomuto blogu mám prostě určitou vazbu. Prožil se mnou část dětství, pak dospívání, střední školu, dospělost. A pak jsem ho na čas opustila. To mě mrzí.

Můj nový blog na blogspotu miluju a baví mě, proto se jej samozřejmě nevzdám. Založila jsem ho stejně primárně pro články, které jsem neměla v úmyslu zveřejňovat zde, protože odkaz znají lidé, u nichž by se mi nelíbilo, kdyby si mé zápisky četli. Bohužel jsem tenkrát nerozvážně tento blog sdílela na svou facebookovou stránku, a bylo to.

Chtěla bych pokračovat v některých rubrikách, které mě tady ještě loni tolik bavily. Za ten uplynulý rok jsem tady toho moc nezveřejnila, protože když sjedu po blogu kousek níž, ještě pořád se mi zobrazuje článek z července 2016. Zase musím zmínit rok 2012, kdy vyšlo neuvěřitelných 891 článků. To jich bylo i několik denně...

Takže se vracím. Překvapilo mě, že blog má stále stejný počet návštěv za den, že i přes mou neaktivitu se sem asi rádi vracíte. A to mě těší :)

Takže příště!

Koho sleduju na YouTube?

16. února 2017 v 20:56 | P. | 
Jelikož jsem své osobní deníčkové články začala z osobních směřovat na jiný blog, tak sem najednou přidávám mnohem méně. Jenže rozhodně nechci nechat tento blog - téměř devítiletý - nechat zaniknout, proto tu dnes je méně osobní článek. Bude pojednávat o tom, koho sleduju na Youtube a proč.

Pokud čekáte typické české beauty blogerky, jste na omylu. Na to mě vůbec neužije. Naopak. Začnu zahraničními denními vlogery, které prostě miluju.

1. KKandbabyJ

Birth vlog - Jak se narodil Landon

Rodinka z Floridy - Khoa (asiat), Keren a jejich synové Jackson (1 rok) a Landon (skoro 3 týdny). Na nic si nehrají, líbí se mi, jak moc milují své děti, úžasně se jim věnují a Keren má velmi příjemný hlas, takže se mi krásně poslouchá. Keren má navíc i svůj osobní kanál, kam natáčí různé recenze a hauly pro děti, které mě baví.


2. OKbaby


Tady ta rodinka je velmi podobná té zmíněné výše. "Teen parents" - svého prvního syna měli v devatenácti letech. Nyní je jim dvacet a dneska se jim narodila holčička. Krásný pár, milují se, mají tak šťastného a krásného chlapečka. Musím říct, že ačkoliv já bych tyhle vlogy s takovým zásahem do soukromí nikdy v životě netočila, tak na ně fakt ráda koukám a ještě se jako bonus přiučím trochu anglicky. Kyra má navíc také svůj soukromý kanál, kam natáčí mimo jiné i updaty ohledně těhotenství a podobně.
 


O mém strachu ze zubaře.

10. února 2017 v 10:42 | P. | 
Snažím se na všechno hledět z té lepší stránky a razím heslo "Když nejde o život, jde o nic", ale pokud jde o preventivní prohlídku u zubaře, propadám panice.

Když se začně blížit datum prohlídky, jsem už týden dopředu nesvá. Pořád tak nějak myslím na to, co mě brzy čeká. Proč o tom píšu? Protože tentokrát už se to opravdu blíží - je to dneska!

Nejhorší ze všeho je pro mě přežít sezení v čekárně. To prostě nezvládám. Je mi na zvracení, bolí mě břicho, motá se mi hlava, nevydržím v klidu sedět na místě. Když jsem tam sama a není tam nikdo, o koho bych se mohla opřít, tak je to snad ještě horší. Mám vyzkoušeno, že pokud se mnou šel přítel a držel mě v čekárně za ruku, bylo mi o kousíček lépe. Ale stejně nic moc. Preventivní prohlídky jsou dobré v tom, že vás vezmou tak nějak v tom čase, na který jste objednaní, ale když jdete na bolestné, čekáte třeba od půl šesté do půl osmé. A to je pak peklo.

Nevím ani, čeho se bojím. Logicky nejspíš té bolesti, ale když nad tím tak přemýšlím, nejvíce mě děsí můj zubař, který mi kouká do pusy a polohlasem říká sestřičce nějaká čísla zubů, které má napsat do poznámky. Pak úplně čekám, že mi oznámí, že mám zkažené minimálně tři zuby a dalších pět mi musí nemilosrdně vytrhnout.

Mám celkem problematické zuby, máme to holt v rodině. A nebyla bych to já, kdybych nemusela mít něco extra - chybí mi v puse jedna dvojka, a místo toho mám na jejím místě špičák, a na místě, kde by měl být klasický špičák, mám pořád mléčný špičák. (Docela blázinec.) Doktor mi ho už asi čtyři roky hlídá, kontroluje, retgenuje, dokonce mě poslal na velký rentgen celého chrupu, aby se ujistil, že mi tam někde ten stálý zub neroste. Dnes mu ten rentgen nesu, tak uvidíme, co zjistí.

DIY - Roztomilé květináčky

4. ledna 2017 v 10:16 | P. |  Tutorials
Místo toho, abych se učila na zkoušky, tak vymýšlím blbosti a vyrábím tretky, kterými si vyzdobím (a zanesu) pokojík. Tleskám si.

Už přes čtvrt roku bydlíme v Plzni a já tam mam stále jenom jednu živou květinu. To bych chtěla rozhodně změnit. Mám v plánu si přivést z domova a dokoupit kaktusy a sukulenty (nejsou moc náročné a přežijí tam bez zalévání i delší dobu). Začala jsem tím, že jsem si vyrobila bílé květináčky se vzorkem, které jsou úplně jednoduché a vypadají skvěle. Tento článek berte jenom jako tip, který není úplně oroginální, ale líbí se mi. Na druhou stranu jsem na české blogové a youtube scéně toto DIY ještě neviděla, tak třeba to někoho z vás inspiruje.


Prosinec 2016 | Ohlédnutí

29. prosince 2016 v 20:24 | P. | 
Je to vůbec možný? Podvědomě si sice přeju, abych už měla dostudováno, odpracováno a mohla přemýšlet o dětech, ale stejně si pořád říkám, že čas nějak moc utíká, vždyť před chvílí byl leden, a je to jako včera, co jsme se s Matějem jezdili v srpnu denodenně koupat do lomu - vždycky pozdě večer, abychom měli celý jen pro sebe - a užívali si jen jeden druhého. Pak začal náš vysokoškolský život a čas začal letět jako blázen.

Připadá mi to jako včera, kdy jsme se nastěhovali do Plzně a začali tvořit ze starého bytu na kraji města druhý domov. Pamatuju si náš první odjezd z domova - byla pouť, doma byli všichni a užívali si pohody a my museli v deset večer odjíždět. Taky jsem to obrečela, taťkovi na rameni, jako malá holka. A najednou je tu konec roku a mně to štve, protože si svůj současný život na vysoké náramně užívám a nechci, aby tak rychle skončil.


Dotazník: České Vánoce

19. listopadu 2016 v 20:23 | P. |  Other
Již minulý rok jsem vytvořila dotazník, který se týká českých Vánoc. Letos jsem jej obnovila, doplnila několika dotazy a poprosila několik lidí o vyplnění. Nyní bych vám chtěla ukázat, jak dopadl. Hrozně mě baví skutečnost, že ačkoliv jsme všichni Češi, každá rodina má ty tradice trochu jiné. Tak pojďme na to.

1. Jak sis jako dítě představoval/a Ježíška?
Jako Santu Clause - 15 respondentů (38,5 %)
Jinak - napište jak - 24 respondentů (61,5 %)

Odpovědi:
  • Jako menšího dědečka, který byl hodně vitální, aby se vyšplhal až k nám do 4. patra...
  • Jako takového lítajícího, bílého "skřítka/ducha", který odletí a stane se neviditelným
  • Jako Mikuláše, rozdíl pouze přes bílé oblečení červenou perelínu se zlatým křížem
  • Jako anděla nebo bílého ducha, který se protáhne pootevřeným oknem
  • V podstatě jako Amorka bez luku a šípů, ale s pytlem dárků...
  • Jako zázračného skřítka co dává dárky hodným dětem, a lidem
  • Velkeho bileho a chlupateho tvora :-D
  • to je snad do pr*ele jasný ne ??? Jako děcko v bílé košilce !
  • jako malé dítě v plenkách

Co mě dělá šťastnou: Podzimní dny

3. listopadu 2016 v 21:38 | P. |  Fotografie
Zdravím vás opět po dlouhé době. Kdyby někoho zajímalo, proč to tady teď tak trochu zanedbávám - důvod je ten, že se snažím trochu pohnout s Kočkou v kuchyni, na kterou jsem posledné dobou celkem kašlala (:D), a taky se snažím rozjet ještě jeden blog, na který nevím, jestli vůbec budu zveřejňovat odkaz zde na blogu. Ještě jsem se totiž nerozhodla, jestli jej budu psát pod vlastním jménem a nebo v utajení. (Chvíle napětí.)

Ale teď už ke článku. Nyní zde chci rozjet novou sérii s názvem Co mě dělá šťastnou, protože je toho celkem hodně a chci se o to podělit, pomoci vám všem si uvědomit, že i ty drobnosti, co nás obklopují v každodenním životě, mohou být strůjci našeho štěstí.

Vy, pravidelní čtenáři víte, že miluju podzim a vše okolo něj. Baví mě, jak se příroda mění, zbarvuje a jak je zkrátka všechno tajemné, klidné, sice ponuré, ale krásné. Shodou okolností mě baví to fotit - a o něco málo z mé podzimní složky bych se dnes ráda podělila s vámi.


Září 2016 | Co je nového - máme byt?

7. října 2016 v 11:34 | P. | 
Už je to přes dva měsíce od mého posledního článku o životě. Za tu dobu se toho událo opravdu hodně.

Začala bych asi hned u toho, že už máme konečně byt. Myslím, že jsem se zde už minule zmiňovala, že jsme v procesu shánění bydlení v Plzni. Začali jsme hledat asi někdy začátkem května před maturitou, vlastně ještě dávno předtím, než jsme vůbec věděli, že se do Plzně na vysokou dostaneme. Já, přítel a moje kamarádka, dlouholetá spolubydlící, která se za ta léta v Prachaticích stala mou spřízněnou duší. V tomhle složení jsme procházeli stránky, kde byly nabídky bytů. Poslední dva měsíce snad nebyl den, kdy bych nepřijímala hovory od realitních makléřů a majitelů bytů a nedomlouvala prohlídky a tyhle věci. Většinou tam byl ale nějaký háček v podobě ceny a podobně, ale v polovině srpna se nám podařilo domluvit si termíny dvou prohlídek. Na ně jsme dorazili. První byt byl celkově drahý a na opravdu nevhodném rušném místě. Druhý byt byl naopak cenově přijatelný, pěkný a v klidné lokalitě. Už jsme říkali, že ho bereme, bohužel realitní makléřka nám oznámila, že jsme v konkurzu a majitel si vybere nájemce sám. Samozřejmě si nás nevybral.

Pak uběhl necelý měsíc a byl týden před začátkem školy a my byli už pořádně nervózní, jak to budeme dělat, a smiřovali se s dočasným každodenním dojížděním. Ale. Pak přišla rána jako z čistého nebe a najednou bydlíme. Nechci tu nějak rozebírat detaily, prostě a jednoduše moje maminka jakožto velmi společenská osoba potkala na jedné ne zrovna veselé rodinné události známé a při povídání se dozvěděla, že oni pronajímají byt a že shání někoho známého, kdo by v tom bytě bydlel. Brali jsme to všemi deseti a udělali jsme dobře.



Těhotná v osmnácti? Pryč s předsudky!

29. srpna 2016 v 14:32 | P. |  Píšu
Dneska už je bohužel běžné, že lidé dávají přednost své kariéře a vlastnímu pohodlí, když přijde řeč na plánování společné rodiny. Muži dospívají později a ženy jsou víc a víc ambiciózní, a tak se často stává, že první dítě přijde až po třicátém roce. Tento trend už je tak rozšířený, že se na mladé maminky pohlíží velmi opovržlivě a s předsudky.

Těhotná v osmnácti? To bylo určitě neplánované!
Je pravda, že když se dozvíte, že vaše kamarádka teenagerka čeká miminko, možná vás jako první napadne, že to určitě byla nehoda a že dítě s přítelem vůbec neplánovala. Ale co když ano? Ještě před dvaceti lety, když byli naši rodiče v našem věku, bylo úplně normální, že lidé zakládali rodinu v osmnácti až dvaceti letech. Tak proč nám to dnes přijde tak zvláštní? Vždyť dvacet let zpět není tak dávná minulost! Měli bychom být tedy objektivní a než začneme soudit, raději bychom si měli ověřit, kde je pravda, nechceme přece nikoho zranit.


Zpátky do školy | DIY obaly na sešity

16. srpna 2016 v 11:54 | P. |  Tutorials
Jelikož jdu na vysokou, začíná mi škola až v druhé polovině září. Ještě zbývá více než měsíc a já už se opravdu hrozně těším!

Já jsem od přírody hrozně puntičkářská a chci mít všechno dokonalé a srovnané a prostě "echt", proto jsem se rozhodla, že si letos trochu pohraju a přetvořím si nudné obaly na sešity k obrazu svému. Není to nic těžkého a zvládne to snad každý. Navíc je spousta variant, které můžete použít. Pokud vás zajímají moje tipy, čtěte dál!



9.7.2016 | Co je nového

9. července 2016 v 11:05 | P. | 
Když si vzpomenu, jak jsem v některém článku v lednu psala, co mě všechno tenhle rok čeká, musím se pousmát. Zdálo se toho být hodně - maturita, přijímací zkoušky na vysokou, autoškola. Uběhnul půlrok a já už to mám všechno zdárně za sebou! (Dobře, tak autoškolu mám ještě rozdělanou. Ale co už.) Začneme však pěkně od začátku.

Jak tak nad tím přemýšlím, tak jsem ani nenapsala samostatný článek o přijímacích zkouškách. Tak alespoň stručné nastínění. V ten týden jsme byli v Plzni takzvaně pečení vaření, já tam byla například třikát.



Kam dál