Koho sleduju na YouTube?

16. února 2017 v 20:56 | P. | 
Jelikož jsem své osobní deníčkové články začala z osobních směřovat na jiný blog, tak sem najednou přidávám mnohem méně. Jenže rozhodně nechci nechat tento blog - téměř devítiletý - nechat zaniknout, proto tu dnes je méně osobní článek. Bude pojednávat o tom, koho sleduju na Youtube a proč.

Pokud čekáte typické české beauty blogerky, jste na omylu. Na to mě vůbec neužije. Naopak. Začnu zahraničními denními vlogery, které prostě miluju.

1. KKandbabyJ

Birth vlog - Jak se narodil Landon

Rodinka z Floridy - Khoa (asiat), Keren a jejich synové Jackson (1 rok) a Landon (skoro 3 týdny). Na nic si nehrají, líbí se mi, jak moc milují své děti, úžasně se jim věnují a Keren má velmi příjemný hlas, takže se mi krásně poslouchá. Keren má navíc i svůj osobní kanál, kam natáčí různé recenze a hauly pro děti, které mě baví.


2. OKbaby


Tady ta rodinka je velmi podobná té zmíněné výše. "Teen parents" - svého prvního syna měli v devatenácti letech. Nyní je jim dvacet a dneska se jim narodila holčička. Krásný pár, milují se, mají tak šťastného a krásného chlapečka. Musím říct, že ačkoliv já bych tyhle vlogy s takovým zásahem do soukromí nikdy v životě netočila, tak na ně fakt ráda koukám a ještě se jako bonus přiučím trochu anglicky. Kyra má navíc také svůj soukromý kanál, kam natáčí mimo jiné i updaty ohledně těhotenství a podobně.
 

O mém strachu ze zubaře.

10. února 2017 v 10:42 | P. | 
Snažím se na všechno hledět z té lepší stránky a razím heslo "Když nejde o život, jde o nic", ale pokud jde o preventivní prohlídku u zubaře, propadám panice.

Když se začně blížit datum prohlídky, jsem už týden dopředu nesvá. Pořád tak nějak myslím na to, co mě brzy čeká. Proč o tom píšu? Protože tentokrát už se to opravdu blíží - je to dneska!

Nejhorší ze všeho je pro mě přežít sezení v čekárně. To prostě nezvládám. Je mi na zvracení, bolí mě břicho, motá se mi hlava, nevydržím v klidu sedět na místě. Když jsem tam sama a není tam nikdo, o koho bych se mohla opřít, tak je to snad ještě horší. Mám vyzkoušeno, že pokud se mnou šel přítel a držel mě v čekárně za ruku, bylo mi o kousíček lépe. Ale stejně nic moc. Preventivní prohlídky jsou dobré v tom, že vás vezmou tak nějak v tom čase, na který jste objednaní, ale když jdete na bolestné, čekáte třeba od půl šesté do půl osmé. A to je pak peklo.

Nevím ani, čeho se bojím. Logicky nejspíš té bolesti, ale když nad tím tak přemýšlím, nejvíce mě děsí můj zubař, který mi kouká do pusy a polohlasem říká sestřičce nějaká čísla zubů, které má napsat do poznámky. Pak úplně čekám, že mi oznámí, že mám zkažené minimálně tři zuby a dalších pět mi musí nemilosrdně vytrhnout.

Mám celkem problematické zuby, máme to holt v rodině. A nebyla bych to já, kdybych nemusela mít něco extra - chybí mi v puse jedna dvojka, a místo toho mám na jejím místě špičák, a na místě, kde by měl být klasický špičák, mám pořád mléčný špičák. (Docela blázinec.) Doktor mi ho už asi čtyři roky hlídá, kontroluje, retgenuje, dokonce mě poslal na velký rentgen celého chrupu, aby se ujistil, že mi tam někde ten stálý zub neroste. Dnes mu ten rentgen nesu, tak uvidíme, co zjistí.

DIY - Roztomilé květináčky

4. ledna 2017 v 10:16 | P. |  Tutorials
Místo toho, abych se učila na zkoušky, tak vymýšlím blbosti a vyrábím tretky, kterými si vyzdobím (a zanesu) pokojík. Tleskám si.

Už přes čtvrt roku bydlíme v Plzni a já tam mam stále jenom jednu živou květinu. To bych chtěla rozhodně změnit. Mám v plánu si přivést z domova a dokoupit kaktusy a sukulenty (nejsou moc náročné a přežijí tam bez zalévání i delší dobu). Začala jsem tím, že jsem si vyrobila bílé květináčky se vzorkem, které jsou úplně jednoduché a vypadají skvěle. Tento článek berte jenom jako tip, který není úplně oroginální, ale líbí se mi. Na druhou stranu jsem na české blogové a youtube scéně toto DIY ještě neviděla, tak třeba to někoho z vás inspiruje.

 


Prosinec 2016 | Ohlédnutí

29. prosince 2016 v 20:24 | P. | 
Je to vůbec možný? Podvědomě si sice přeju, abych už měla dostudováno, odpracováno a mohla přemýšlet o dětech, ale stejně si pořád říkám, že čas nějak moc utíká, vždyť před chvílí byl leden, a je to jako včera, co jsme se s Matějem jezdili v srpnu denodenně koupat do lomu - vždycky pozdě večer, abychom měli celý jen pro sebe - a užívali si jen jeden druhého. Pak začal náš vysokoškolský život a čas začal letět jako blázen.

Připadá mi to jako včera, kdy jsme se nastěhovali do Plzně a začali tvořit ze starého bytu na kraji města druhý domov. Pamatuju si náš první odjezd z domova - byla pouť, doma byli všichni a užívali si pohody a my museli v deset večer odjíždět. Taky jsem to obrečela, taťkovi na rameni, jako malá holka. A najednou je tu konec roku a mně to štve, protože si svůj současný život na vysoké náramně užívám a nechci, aby tak rychle skončil.


Dotazník: České Vánoce

19. listopadu 2016 v 20:23 | P. |  Other
Již minulý rok jsem vytvořila dotazník, který se týká českých Vánoc. Letos jsem jej obnovila, doplnila několika dotazy a poprosila několik lidí o vyplnění. Nyní bych vám chtěla ukázat, jak dopadl. Hrozně mě baví skutečnost, že ačkoliv jsme všichni Češi, každá rodina má ty tradice trochu jiné. Tak pojďme na to.

1. Jak sis jako dítě představoval/a Ježíška?
Jako Santu Clause - 15 respondentů (38,5 %)
Jinak - napište jak - 24 respondentů (61,5 %)

Odpovědi:
  • Jako menšího dědečka, který byl hodně vitální, aby se vyšplhal až k nám do 4. patra...
  • Jako takového lítajícího, bílého "skřítka/ducha", který odletí a stane se neviditelným
  • Jako Mikuláše, rozdíl pouze přes bílé oblečení červenou perelínu se zlatým křížem
  • Jako anděla nebo bílého ducha, který se protáhne pootevřeným oknem
  • V podstatě jako Amorka bez luku a šípů, ale s pytlem dárků...
  • Jako zázračného skřítka co dává dárky hodným dětem, a lidem
  • Velkeho bileho a chlupateho tvora :-D
  • to je snad do pr*ele jasný ne ??? Jako děcko v bílé košilce !
  • jako malé dítě v plenkách

Co mě dělá šťastnou: Podzimní dny

3. listopadu 2016 v 21:38 | P. |  Fotografie
Zdravím vás opět po dlouhé době. Kdyby někoho zajímalo, proč to tady teď tak trochu zanedbávám - důvod je ten, že se snažím trochu pohnout s Kočkou v kuchyni, na kterou jsem posledné dobou celkem kašlala (:D), a taky se snažím rozjet ještě jeden blog, na který nevím, jestli vůbec budu zveřejňovat odkaz zde na blogu. Ještě jsem se totiž nerozhodla, jestli jej budu psát pod vlastním jménem a nebo v utajení. (Chvíle napětí.)

Ale teď už ke článku. Nyní zde chci rozjet novou sérii s názvem Co mě dělá šťastnou, protože je toho celkem hodně a chci se o to podělit, pomoci vám všem si uvědomit, že i ty drobnosti, co nás obklopují v každodenním životě, mohou být strůjci našeho štěstí.

Vy, pravidelní čtenáři víte, že miluju podzim a vše okolo něj. Baví mě, jak se příroda mění, zbarvuje a jak je zkrátka všechno tajemné, klidné, sice ponuré, ale krásné. Shodou okolností mě baví to fotit - a o něco málo z mé podzimní složky bych se dnes ráda podělila s vámi.


Září 2016 | Co je nového - máme byt?

7. října 2016 v 11:34 | P. | 
Už je to přes dva měsíce od mého posledního článku o životě. Za tu dobu se toho událo opravdu hodně.

Začala bych asi hned u toho, že už máme konečně byt. Myslím, že jsem se zde už minule zmiňovala, že jsme v procesu shánění bydlení v Plzni. Začali jsme hledat asi někdy začátkem května před maturitou, vlastně ještě dávno předtím, než jsme vůbec věděli, že se do Plzně na vysokou dostaneme. Já, přítel a moje kamarádka, dlouholetá spolubydlící, která se za ta léta v Prachaticích stala mou spřízněnou duší. V tomhle složení jsme procházeli stránky, kde byly nabídky bytů. Poslední dva měsíce snad nebyl den, kdy bych nepřijímala hovory od realitních makléřů a majitelů bytů a nedomlouvala prohlídky a tyhle věci. Většinou tam byl ale nějaký háček v podobě ceny a podobně, ale v polovině srpna se nám podařilo domluvit si termíny dvou prohlídek. Na ně jsme dorazili. První byt byl celkově drahý a na opravdu nevhodném rušném místě. Druhý byt byl naopak cenově přijatelný, pěkný a v klidné lokalitě. Už jsme říkali, že ho bereme, bohužel realitní makléřka nám oznámila, že jsme v konkurzu a majitel si vybere nájemce sám. Samozřejmě si nás nevybral.

Pak uběhl necelý měsíc a byl týden před začátkem školy a my byli už pořádně nervózní, jak to budeme dělat, a smiřovali se s dočasným každodenním dojížděním. Ale. Pak přišla rána jako z čistého nebe a najednou bydlíme. Nechci tu nějak rozebírat detaily, prostě a jednoduše moje maminka jakožto velmi společenská osoba potkala na jedné ne zrovna veselé rodinné události známé a při povídání se dozvěděla, že oni pronajímají byt a že shání někoho známého, kdo by v tom bytě bydlel. Brali jsme to všemi deseti a udělali jsme dobře.



Těhotná v osmnácti? Pryč s předsudky!

29. srpna 2016 v 14:32 | P. |  Píšu
Dneska už je bohužel běžné, že lidé dávají přednost své kariéře a vlastnímu pohodlí, když přijde řeč na plánování společné rodiny. Muži dospívají později a ženy jsou víc a víc ambiciózní, a tak se často stává, že první dítě přijde až po třicátém roce. Tento trend už je tak rozšířený, že se na mladé maminky pohlíží velmi opovržlivě a s předsudky.

Těhotná v osmnácti? To bylo určitě neplánované!
Je pravda, že když se dozvíte, že vaše kamarádka teenagerka čeká miminko, možná vás jako první napadne, že to určitě byla nehoda a že dítě s přítelem vůbec neplánovala. Ale co když ano? Ještě před dvaceti lety, když byli naši rodiče v našem věku, bylo úplně normální, že lidé zakládali rodinu v osmnácti až dvaceti letech. Tak proč nám to dnes přijde tak zvláštní? Vždyť dvacet let zpět není tak dávná minulost! Měli bychom být tedy objektivní a než začneme soudit, raději bychom si měli ověřit, kde je pravda, nechceme přece nikoho zranit.


Zpátky do školy | DIY obaly na sešity

16. srpna 2016 v 11:54 | P. |  Tutorials
Jelikož jdu na vysokou, začíná mi škola až v druhé polovině září. Ještě zbývá více než měsíc a já už se opravdu hrozně těším!

Já jsem od přírody hrozně puntičkářská a chci mít všechno dokonalé a srovnané a prostě "echt", proto jsem se rozhodla, že si letos trochu pohraju a přetvořím si nudné obaly na sešity k obrazu svému. Není to nic těžkého a zvládne to snad každý. Navíc je spousta variant, které můžete použít. Pokud vás zajímají moje tipy, čtěte dál!



9.7.2016 | Co je nového

9. července 2016 v 11:05 | P. | 
Když si vzpomenu, jak jsem v některém článku v lednu psala, co mě všechno tenhle rok čeká, musím se pousmát. Zdálo se toho být hodně - maturita, přijímací zkoušky na vysokou, autoškola. Uběhnul půlrok a já už to mám všechno zdárně za sebou! (Dobře, tak autoškolu mám ještě rozdělanou. Ale co už.) Začneme však pěkně od začátku.

Jak tak nad tím přemýšlím, tak jsem ani nenapsala samostatný článek o přijímacích zkouškách. Tak alespoň stručné nastínění. V ten týden jsme byli v Plzni takzvaně pečení vaření, já tam byla například třikát.



O komentářích na blogu

30. června 2016 v 10:09 | P. |  Píšu
Na tento nápad mě přivedl článek ze Srdce blogu - Jak často píšete komentáře?. K tomuto tématu toho mám mnoho co říci. Jdeme na to!

Komentář vždy potěší
To je pravda. Je ale nutné si uvědomit, že jsou komentáře a komentáře. Ten první typ mám ráda - čtenář se vyjádří k věci, uvede svůj názor, zkrátka je vidět, že můj článek přečetl. Pak jsou tu ale komentáře, ve kterých si "čtenář" hraje na to, že můj článek četl a velmi jej oslovil. Ve skutečnosti si ale jen dělá nepřímo reklamu na svůj blog. Tyhle typy reakcí se poznají velmi snadno. Většinou je to něco v tom smyslu jako: "Pěkný článek", "Zajímavé", "Hezký článek a dokonalý design". Když už jsme u těch reklam - ještě tu máme jeden typ, a to jsou komentáře psané přímo za účelem reklamy či žádosti o hlas v soutěži. Lidé, co mi pod smysluplný článek napíšou reklamu, nebo zkrátka cokoliv, co nesouvisí s tématem článku, mě dokážou opravdu namíchnout. Perlička byla, když jsem nedávno přidávala fotografie novorozených koťátek a nějaká slečna přidala komentář: Ke koťátkům se hodí tyto náušnice: /odkaz na její stránku/. WTF?

3.6.2016 | Kočičí sunar!

3. června 2016 v 10:35 | P. | 
Věděli jste, že existuje něco jako Sunar pro koťata?

Máme sedm koťátek, je jim právě měsíc. Jsou od dvou maminek. V neděli večer jsme ale zjistili, že jedna z nich umřela. Chudák Missynka! Ležela na půdě, kousek od pelíšku svých dětí, takže za nimi zrovna šla a už nedošla. Vůbec nevíme, co se mohlo stát. Neměla žádná zranění ani nic viditelného. Přikláníme se k názoru, že musela sníst otrávenou myš nebo něco takového. Řeknu vám, že bylo hrozný ji tam najít a v pozadí slyšet strašný řev hladových koťat. Když se nad tím ale zamyslím, tak je vlastně dobře, že jsme ji vůbec našli takhle brzy, protože bychom si pořád říkali, že přijde a koťata by umřela hlady.

Rommynka je prostě skvělá. Zkusili jsme, jak přijme tři cizí koťata, a, světe, div se, vůbec jí to nedělalo problém! Ani si nevšimla, že nejsou její a hned si je k sobě vzala. Měli byste vidět tu spoušť, když se na ni nahrne všech sedm hladových krků dychtících po mléku!

Kočičí sunar
I když to Rommynka zvládá skvěle, stejně jsme se rozhodli, že budeme koťátka dokrmovat, protože přece jenom teď byla kočka zvyklá tvořit mléko pro čtyři koťata, teď ze dne na den musí uživit skoro jednou tolik. Objednala jsem tedy přes internet krabičku kočičího sušeného mléka, které "funguje" na stejném principu jako umělá výživa pro děti. Namícháte prášek s teplou vodou a jde se krmit!

Kočičí sunar Beaphar, 200g, cca 160 Kč

Kam dál