Říjen 2014

Několik zdravých receptů

26. října 2014 v 12:20 | P. |  Cooking
Ahoj,
tak mě to taky postihlo, jsem nemocná, ale už mi to doznívá... Chrchlám už týden, ale celou dobu jsem byla ve škole, takže jsem asi všechny nakazila. :D Naštěstí teď už je to lepší, pěkně mě to otravovalo...
Jak už asi víte, dlouhodobě se snažím zhubnout a posílit. Daří se mi to a jsem hrozně šťastná.
(Musím říct, že teď vážím i míň než ve třinácti a pro zajímavost - o 13 kg méně než v srpnu 2012. Juuupíí Usmívající se)
Nevím, jestli mě motivuje to, že cvičí i můj přítel a jsme v tom tedy spolu a nebo to, že už po týdnu jsem viděla první změny. Každopádně jsem opravdu nadšená. Každý den si přesně píšu to, co jím a co cvičím a co si kupuju - další věc, co vás dokáže namotivovat a pomoci si uvědomit, co jíte a také co si někdy kupujete za zbytečnosti :D

Když mám čas, tak si sama uvařím a když je třeba ve škole nepoživatelné jídlo, snažím se připravit si svačinu. (Někdy si samozřejmě musím koupit indickou placku, to je jasná páka... Smějící se)

V úterý už jsem se zase po dlouhé době pokusila vynechat pečivo - místo rohlíku k snídani jsem si vzala rýžový chlebíček, opravdu to není žádná lahoda, ale když to může být k něčemu dobré, tak proč ne :D

Sakra. Teď to vypadá, že jsem se sem přišla vykecávat, ale pravda je ta, že jsem se přišla podělit s některými mými recepty na rychlá a zdravá jídla, co jsem si vařila v posledních dnech.
Upozorňuji - ano, vím, že některé nejsou úplně přesně jasně eňo ňuňo dietní, ale na to já nehraju - jím všechno, jen se snažím o zdravější alternativy.

Tak a jdeme na to. (Rozklikněte si c.č., už takhle to je dost dlouhý. :D)

Čaj s kočkou II - Naše nová koťátka / in progress

24. října 2014 v 10:33 | P. |  Čaj s kočkou
Je to tak,
máme koťátka.
O jednom už jsme věděli dříve, měli jsme ho slepé v péči asi dva dny. Pak jsme usoudili, že bude lepší ho vrátit k matce a prostě to risknout. Se ségrou zvládáme odchovat koťata, ale v té době byl náš Honzíček ještě celkem malý a žárlil opravdu hrozně... Přála bych vám vidět žárlivé kotě a řvoucího slepounka v jedné krabici. :D A tak jsme jej vrátili na půdu a raději nepřemýšleli nad tím, jestli se ho matka ujala a nebo ne.
Uběhly dva měsíce a k Honzíčkovi do misky přišli tři malí zloději. V jednom z nich jsme poznali právě toho prcka. Takže se na ně domů těším a jestli se mi je povede zdomestikovat, tak s nimi bude další Čaj. (Ten Čaj nikoho z vás nezajímá, ale mě to baví.)Smějící seSmějící se
(Můžete psát návrhy, o čem chcete, aby byl Čaj a omlouvám se za neaktivitu..)

Anketa - proč chodíte na můj blog?

21. října 2014 v 11:01 | P. |  Info
Ahoj,
poprosím vás o vyplnění této ankety z jasného důvodu - chci vědět, co zde zlepšit a proč sem vlastně chodíte. Předem děkuji.


Jak na lokny pomocí ponožek a novin

19. října 2014 v 8:26 | P. |  Tutorials
Jestli si myslíte, že jsem se zbláznila nebo přinejmenším přepsala v nadpise, tak jste na omylu. Čtete totiž správně.
Mám sice od přírody nerovné vlasy - sem tam vlnka nebo lokýnka, ale vždycky jsem si přála úplně kudrnaté nebo vlnité.
Kulmy u mě nepřipadají v úvahu, protože mám hrozně dlouhé a husté vlasy, takže zaprvé než bych to nakulmovala, tak by byla půlnoc a když už bych to měla hotové, lokny, co jsem udělala na záčátku, by už byly ty tam.
Takže jsem si našla variantu, která neničí vlasy teplem jako kulmy a žehličky a která ani nestojí peníze jako natáčky v obchodech. Ano, ty měkké natáčky fungující na stejném principu jako noviny stojí kolem 30 Kč, to není moc, ale já bych potřebovala alespoň 10 balíčků a to si nemůžu dovolit, moje priority jsou nastavené trošku někam jinam. Takže pokud jste na tom podobně jako já, tak se rozhodně podívejte na následující návod na přirozené a trvanlivé lokny.

Jak vyrobit lapač snů

12. října 2014 v 10:05 | P. |  Tutorials
Ahoj všichni,
po dlouhé době jsem zase vyráběla lapač a při tom mě napadlo, že bych mohla zdokumentovat svou práci a pak se s vámi podělit o jednotlivé kroky výroby. Tak jdeme na to.
(p.s.: čaj je již odemklý)

1. Z drátku uděláme kruh a omotáme jej kouskem semišové stuhy.

Na konci uděláme úchytku.

Připravíme si kousek provázku a začneme dělat smyčky.
(Dříve jsem dělala uzlíky, ale trvalo to 4 hodiny. Tohle trvá 5 minut.)

9 věcí, které nesnáším na festivalech

8. října 2014 v 21:37 | P. |  Myself
Zdravím vás,
na začátek chci říct, že vím, že vám tamto video nejde spustit... Špatně jsem to nastavila, protože jsem chtěla, aby bylo přístupné jen tomu, kdo má odkaz, a asi jsem tam klikla kolonku pod.
Možná mi to ještě dává šanci celé to anulovat, myslím. :D Ne, nebojte, v pátek vám to odemknu.

Tento víkend jsme byli v Plzni na Pilsner festu. Tyhle akce mám ráda, líbí se mi ta atmosféra, ale jelikož jsme tam strávili asi 7 - 8 hodin na nohou, napadaly mě postupně věci, které na festivalech a koncertech absolutně nemůžu vystát. A už mi v hlavě vznikala kostra článku, který jsem teď konečně dala dohromady. Čtěte.

1. Mraky lidí
Jasně no, co bych taky mohla čekat na festivale. Lidi sami o sobě mi nevadí, mám lidi ráda, ale nesnáším to proplétání, neustálé strkání,...
Nejhorší je, když se prodíráte davem, před vámi jde nějaká paní, najednou se z ničeho nic zastaví, čumákuje a vy nemůžete dál, protože byste ji smetli. Děs.

2. Cpaní se před podium
Všichni chtějí vidět, to je jasný, ale když chci být v první řadě, tak snad přijdu včas, ne? Ale ti mamlasové se pokojně cpou dvě minuty po začátku koncertu co nejblíž. Když vám to nedojde a instinktivně se uhnete, milý člověk si stoupne na vaše místo a vy tím pádem vidíte velký kulový.

3. Ožralové
Jsou všude a to i za světla. Nevadí mi, pokud se nemotají a nelezou vám do cesty, nenavazují s vámi kontakty, popřípadě vás neosahávají.

4. Bordel
Rozbité flašky kam se podíváte, prázdné tácky od langošů a bramboráků, langoše a bramboráky válící se po zemi, přestože je koš na každém pátém metru. Hnus.


Věc, kterou každý člověk zažije

1. října 2014 v 11:07 | P. |  Myself
Tak zase jednou článek k TT... Někdy jsou ta témata úplně nepoužitelná, teď se mi ale celkem líbí.


Myslím, že teď nebudu mluvit o něčem neznámém, protože tohle zažil v životě každý minimálně jednou. Ano, mluvím o platonické lásce. Být celý pryč z celebrity nebo kluka ze školy, vědět, že s ním nikdy nebudete moci být, ale přesto být bláznivě zamilovaný, to je na denním pořádku každé holky, ale i kluka v pubertě.
Vždycky jsem si myslela, že jsem jiná než ostatní, ale v hodně věcech doopravdy ne, takže i platonickou lásku jsem si prožila. A rozhodně ne jednou, snad stokrát.