Prosinec 2014

Celoživotní útěk před koncem

31. prosince 2014 v 17:32 | P. |  Píšu
Poslední dobou jsou zajímavá témata v TT, tak proč se nevyjádřít i k tomuto, že.


Všem lidem na světě, které mají zdravý rozum je známé, že jednou prostě zemřou. Všichni jednou zemřeme, ať chceme či ne.
Rozdíl je v tom, že někteří umírají mladí a někteří až v zasloužilém věku. Někteří přirozeně, někteří na nemoc. Smrt v nízkém věku je u některých jedinců buď osud, a nebo si to ti dotyční způsobí sami svou špatnou životosprávou a svými zlozvyky či zálibou v adrenalinových sportech. Ale sem jsem se dostat nechtěla.

Na trhu se objevuje spoustu přípravků jako životabudiče, vitaminy, prášky a bůhví co ještě nabízející prodloužení života. Lidé, jakožto tvorové s přirozeným pudem sebezáchovy, po těchto prostředcích prahnou. A proč? To je prosté - prostě chtějí žít déle. Jenomže, teď to řeknu ošklivě - stejně jednou zemřou - tak, jako všichni ostatní. Někdo má možná názor takový, že proč se tedy těmito přípravky cpát, když je to stejně jedno?
Já ale patřím k těm, kteří určitě provozují a budou svůj útěk před smrtí provozovat celý život.

Proč tedy skákat padákem, dělat bungee jumping nebo si užívat rychlou jízdu autem či motorkou?
Některým lidem to možná přináší potěšení, ale my takové jedince doma nazýváme blázni a šílenci.


Jak to tak po sobě čtu, trošku valím oči a nořím hlavu do dlaní. Moje psaní už není takové, jako bývalo dříve. Možná je to tím, že teď se zabývám mnohem složetějšími tématy a ne vždy se mi povede své myšlenky hodit na papír.

A jak jste na tom vy?

Dobrou, pusu...

26. prosince 2014 v 21:50 | P. |  Píšu

Domnívám se, že se nenajde nikdo, koho rodiče ani nepolíbili na dobrou noc. Nebo se mýlím?

Myslím si, že pusa na dobrou noc je prostě každodenní rituál v každé rodině, když jde dítě do postýlky. Tedy alespoň mně to tak připadá, protože ještě dneska dávám mamce pusu na dobrou noc a spíš si nedovedu představit, kdyby to tak nebylo.

Na toto téma má každý odlišný názor a ani to nejde popsat, takže tento článek nebude příliš dlouhý a smyslný, protože, jak už jsem řekla - každý to vnímá jinak. V některé rodině je to samozřejmost, v jiné se prostě dítě pošle do pokoje a ani se mu neřekne dobrou noc. V předchozím článku jsem mluvila o ,,frázi" PŘEJI HODNĚ ZDRAVÍ a o tom, že to není jen fráze. To samé je i s tou DOBROU NOCÍ - jasně, slýcháme to dnes a denně, koneckonců i Večerníček to říká při loučení se s dětmi, takže nám to přijde také samozřejmé, ale představme si rodinu, ve které....


Hele, asi ztrácím nit. Jsem unavená a nemyslí mi to, už nevím, co mám psát. Možná toho ani víc napsat nejde. Takže - kdo mě chápe, ten mě chápe a kdo ne, ten ne. Přístě už se takhle pozdě do TT raději poustět nebudu.Nerozhodný

Domácí nakládaný hermelín

23. prosince 2014 v 9:00 | P. |  Cooking
Určitě to všichni znáte. Blížící se Vánoce přináší drobný problém - co letos dám dědovi, strejdovi, taťkovi, příteli??
Já tento problém letos vyřešila snadno. Jak?
Všem jsem naložila hermelín. Taťkovi a příteli jsem k tomu ještě pár věcí dokoupila, pro ty je to ještě celkem snadné, ale pro dědy jsem jiný nápad nedostala. Myslím si ale, že tohle všichni ocení více než třeba nudný sprchový gel. (Ano, je to potřebná věc, ale pod stromkem je trochu nudný.)

/přednastaveno/

Takže jsem si připravila sklenice, pořádně z nich vydrhla etikety a dala jsem se do toho.

Domácí čokoládové mýdlo s pomerančovou kůrou

22. prosince 2014 v 22:32 | P. |  Tutorials
Omlouvám se za svou absenci, ale o minulém víkendu jsem opět neměla čas. Honzíček byl nemocný, a tak jsme ho celý pátek měli doma a dokonce mě a příteli vlezl i do postele. :D Tak pro jednou jsme mu to dovolili. Minulou neděli jsme byli na předvánočních nákupech v Plzni, takže celý den v tahu. Mám ráda nakupování, ale všeho moc škodí.
Ale v sobotu jsme se ségrou dělali domácí mýdlo. V pátek jsem totiž v jednom krámku v Prachaticích narazila na glycerinovou hmotu a barvivo a aroma do kosmetiky. Předtím už jsem byla smířená s tím, že ho dělat nebudu, ale když jsem to tam tak viděla a ještě ke všemu za přijatelnou cenu, nemohla jsem to tam nechat. :D
(v c.č. naleznete návod)

Uvědomme si své štěstí aneb Nespravedlnost

18. prosince 2014 v 17:34 | P. |  Píšu
Všichni se teď honíme za dárky a přestáváme si uvědomovat, co je vlastně důležité. Před Vánoci nám každý přeje ,,hodně zdraví", jenomže my tuto frází většinou jen z úsměvem zopakujeme, aniž bychom si uvědomili, co vlastně znamená. Být zdravý není jenom fráze, je to dar, kterého si začneme vážit až tehdy, kdy pochopíme, že ne každý má to štěstí být zdravý.
Včera, jako rok, se v naší škole pořádal Karaoke maraton - některé studentky zpívali, jiné se přišli podívat a každý přispěl malou částkou do kasičky pro Základní školu speciální v Prachaticích. Jako každý rok zde měli právě děti z této školy také vystoupení.
Přišla skupinka dětí zhruba od šesti do dvanácti let, ale některé ty dvanáctileté bohužel chovaly spíš jako šestileté. Vidět malé děti s mentálním postižením je opravdu velmi silná a ne příliš veselá záležitost.
Nejprve se k mikrofonu postavila malá dívenka Nikolka. Jejich paní učitelka řekla, že zpívá poprvé a že buď se jí to povede, a nebo ne.
Jakmile zazpívala prvních pár slov, už mi tekly slzy proudem.

Chápu výměnu názorů, ale nechápu odsuzování za ně

9. prosince 2014 v 10:45 | P. |  Píšu
Co bych řekla, ale nemůžu?
Konečně po dlouhé době téma, ke kterému mám co říct. Jestli se tedy dá říct, že k němu mám co říct, protože jak už je zřetelné z názvu - řekla bych to, ale nemůžu. Těchto věcí je poslední dobou mnoho. Mnoho věcí mě irituje a nejenom mě. Každý člověk v sobě dusí něco, co by nejraději vykřičel do světa, aby si toho všichni všimli a všichni se z toho poučili a zamysleli se.
Například?
Já vím, že se teď pořád omílají Vánoce a že jsem s tím možná už trapná, ale tento příklad se zrovna hodí.
,,Nenávidím Vánoce, je to komerční svátek, nechápu to, hrůza, hnus, všude jenom Santa, vánoční výzdoba je supermarketu už v září,..."
Podobné výroky slyším v tomto období ze všech stran. Možná trochu chápu ty, kteří vánoce opravdu bojkotují, ale rozhodně nerozumím těm, kteří všude cpou, jak je to všechno s prominutím sere a pak se na Štědrý večer rozjímají u stromečku a mohou se strhat, aby nakoupili co nejdražší a nejlepší dárky, následně se s nimi pochlubili na internetových fórech. To mi zrovna asociuje tuto skutečnost - jedna slečna založí například na vinted.cz fórum ,,Z Vánoc se stává komerční svátek, všechno je dnes jen o dárkách a penězích..." a následně vidím její příspěvek ve fóru ,,Kolik letos máte v plánu utratit za dárky?" Cituji ,,Zatím mám nakoupeno za 9 tisíc, mám v plánu ještě něco dokoupit příteli"

To je právě to, co mě opravdu vytáčí. Lidé chtějí být důležití, a tak hejtují a potom Vánoce stejně slaví a pravděpodobně si ani nedokáží představit, jaké by to bylo, kdyby je opravdu neslavili. Proto si myslím, že by bylo dobré si nejdřív všechno srovnat v hlavě a uvědomit si případné následky toho, co jednou z huby vypustím.

Přátelské povídání o Vánocích + výzkum

4. prosince 2014 v 18:17 | P. |  Myself
Tak co, taky už vás to chytlo?
Mě už asi před dvěma týdny a pořád to sílí...
NEMŮŽU, absolutně NEMŮŽU odolat. :D
Byl teprve první advent a já už bych zdobila, nakupovala, balila a pekla...
Jasně, už vám asi došlo, o čem mluvím. Vánoce, Vánoce přicházejí...
A od té doby, co jsem objevila Pinterest, je moje úchylka na organizování a zdobení ještě silnější.

/Pozor - kdo nemá rád Vánoce a nebo se mu protiví, necpěte to těm ostatním - my na to nejsme zvědaví... Viz fóra na Votocvohoz (Vinted)./

Já naprosto miluju všechno okolo Vánoc, líbí se mi jak české, tak americké tradice a letos už jsem i z pusy vypustila věc, kterou nikdy předtím a hlavně by mě nikdy předtím ani nenapadlo, že mě někdy napadne. (Do prdele, to je ale věta.)
,,Americké Vánoce jsou taky krásné, možná hezčí než české."
(!!!sakra.)
Samozřejmě že mám české ráda a neměnila bych, ale přece jenom bych jedny Vánoce v životě chtěla strávit v Americe - musí to být úplně jiné! Rozdíl už je jen v tom, že americké děti přesně ví, jak vypadá ten, kdo je ráno pětadvacátého (a vida, další rozdíl) obdaruje. Ty české to mají trošku těžší, musí zapojit fantazii.
/obrázky v článku jsou pouze ilustrační, moje osobní dodám do dalšího článku o pečení :)/