Leden 2015

Zdravá jídla - recepty

27. ledna 2015 v 17:47 | P. |  Cooking
Ahoj všichni!
Nikdy bych tomu nevěřila, ale stala jsem se na tom cvičení závislá. Ne nadarmo se říká: ,,Až uvidíš první výsledky, stane se z toho závislost."
Jelikož všichni víme, že ke cvičení a posilování za účelem hubnutí a zpěvňování patří v neposlední řadě zdravá strava, začala jsem si shromažďovat recepty. Některá ta jídla mě tak lákají, že už se nemohu dočkat pátka, až některé z nich vyzkouším.

Celozrnná mini pizza Hawai
(na 8 kousků)
- hrnek a půl celozrnné mouky
- hrnek vlažné vody
- 1 lžičku sušeného droždí
- 1 lžičku soli
- 1 lžíci olivového oleje
- rajčátka
- oregáno
- česnek
- šunku, sýr, ananas..

Smícháme mouku, vodu, droždí, sůl a olivový olej. Necháme asi 20 minut odpočinout. Mezitím si připravíme rajčatové pyré a to tak, že rajčata rozmixujeme, přidáme česnek a oregáno.Teď vezmeme těsto a rozdělíme ho na osm kousků. Těsto je lepivější, proto přidáme ještě celozrnnou mouku, tak aby se s ním dalo pracovat a rozválet. Nyní vytvoříme malé pizzy, které dáme na plech s pečícím papírem. Potřeme naším připraveným rajčatovým pyré, poté dáme šunku, ananas, sýr. Posypeme ještě oregánem a dáme péct na 220 stupňů asi 15 minut.
Dobrou chuť!


Cvičení - břicho plus pár rad

24. ledna 2015 v 13:32 | P. |  Fitness

Potřebovala bych se naučit řídit se podle hesla na tomto obrázku. Možná bych pak byla šťastnější.

Trochu jsem odbočila, to ale jen kvůli tomu, že jsem našla obrázek, který přesně vystihuje moji situaci. Ale o tom opravdu nechci mluvit veřejně.

Tento článek obsahuje několik základních informací a rad týkajících se cvičení a posilování konkrétně břicha.
Pokud vás to zajímá, rozklikněte si celý článek.


Jsme jenom málo odolní?

20. ledna 2015 v 12:20 | P. |  Píšu
Všímám si, že čím dál více lidí v mém okolí má bezlepkovou nebo jinou dietu, alergie na různé absurdní věci (např. zvířecí chlupy nebo roztoče).

!!! Upozornění - tímto článkem rozhodně nezavrhuji a neshazuji alergiky a celiaky. Jen uvažuji nad příčinami. !!!

Bylo tomu tak i dříve? Myslím, že nikoli. Mluvila jsem o tomto tématu s rodiči a příbuznými a ti mi jenom potvrdili, že dříve neznali nikoho s celiakií a málo lidí s alergiemi.
Moje rodina vyrostla na vesnici, možná je to tím. Vesničtí lidé jsou více odolní vůči různým prachům a třeba i složkám potravy, protože prostě ,,museli jíst to, co je" a ,,museli dělat, co bylo třeba". Takže i když se u nich třeba objevila alergická reakce na lepek, nevěnovali jí pozornost a častou konzumací mouky se jí prostě zbavili.
To samé se zvířaty. Alergie na chlupy? No, a co když se museli starat denodenně o králíky a vodit krávy na pastvu? Myslíte, že mohli brát ohled na nějakou alergickou reakci? Ne!
Tím nechci říct, aby se celiaci začali cpát pšeničnými výrobky a alergici ať spí v péřových peřinách. Jasně, že ne.
Jen jsem chtěla vyzdvihnout skutečnost, že ne vždycky a ne všude to bylo (je) tak, jako dnes.


Zjevení Karkulky

20. ledna 2015 v 11:51 | P. |  Myself

Máme tady něco pro pobavení. Pokud jste právě dnes jedním z těch, kteří to potřebují jako sůl, je to něco pro vás.
Zadívejte se na těchto pár teček. Když budete trpěliví, zjeví se vám Karkulka. Hodně zdaru! :D


Currently 15.1.2015

15. ledna 2015 v 19:29 | P. |  Myself
Zdravím všechny!
Na začátek bych se chtěla ,,pochlubit", že se můj článek o nakládaném hermelínu objevil na titulce blog.cz !!! Vždycky jsem chtěla, aby tam jednou můj článek dali, ale holt vždycky to přijde když to nejmíň čekáš :-) Upozornila mě na to Steffie, jinak nevím, jestli bych to zjistila :D

Jinak - dneska jsem začala s druhým levelem Jillan. Před malou chvílí jsem to docvičila a leje ze mě jako už dlouho nelilo :D Je to fakt záhul, ale musím, musím, musím to vydržet! :D
Teď už to cvičí i ségra s mamkou, mají šestý den levelu 1. Snad to také vydrží :D



Prvních deset dní s Jillian

14. ledna 2015 v 8:00 | P. |  Fitness
Uběhlo prvních čtrnáct dní tohoto roku a já ve svém cvičení zatím stále nepolevila, což je u mě uspěch. Tolik dní v kuse jsem ještě snad nikdy nezvládla vydržet.
Dále je to deset dní od chvíle, kdy jsem začala cvičit výzvu od Jillian.
Můj postoj k ní se nezměnil - pořád ji nemusím, ale hýbu se a hubnu, tak se jí držím.
Cítím se líp. První den jsem nedala ani jeden klik a dneska už dám padesát dámských a kolem sedmi pánských. Jsem nadšená.
Vím, že to vůůbec není o váze, ale už mi chybí jen 5 kilo k mojí vysněné váze - 59 ♥ :D :D Je to hrozně debilní cíl, ale moc by se mi to líbilo.
Každopádně lidi okolo mě už si všímají změny, která je, myslím, docela patrná. Jak už jsem říkala, nastoupila jsem do prváku a byla jsem o 14 kg těžší než teď. Byl to doopravdy hnus! :D Když koukám na fotky z té doby, tak si říkám, že jsem byla ta nejhnusnější holka na světě. Nevím, jeslti to bylo tím, že v patnácti jsem ještě neměla sjednocenou pleť a byla jsem celkově dítě, a nebo jestli to dělá moje zavalitá postava. Každopádně teď, o dva a půl roku později se sama sobě líbím a jsem spokojená. Samozřejmě jsem ještě neskončila, ale už nepropadám panice jako tenkrát.
Můžu říct, že cvičení už je součást mého života - už si neříkám - ach jo, musím zase cvičit, ach jo, mně se tak nechce...
Už to prostě beru jako samozřejmost - něco jako vyčistit si ráno zuby a nebo se sprchovat.



Jak bylo? Co jsi dostala? Povídej! aneb Debilita dnešní doby plus info o videu

12. ledna 2015 v 17:08 | P. |  Píšu
Ne, nenutím vás, abyste mi napsali, co jste dostali. Většinu z vás vůbec neznám, proto by mi ta informace byla úplně k ničemu. A o tom je dnešní článek.

Snad úplně všichni se mě po Vánocích ve třídě zeptali, co jsem dostala. Mě to ale nebaví furt opakovat. Jasně, ten nejdražší dárek byl notebook, ale ten jsem potřebovala kvůli ročníkové práci a dalším pracím, které mě v dalších letech čekají. Nedostala jsem ho proto, abych se s ním mohla chlubit před spolužačkama, které mimochodem dostaly nejnovější modely různých telefonů a tabletů a stejně se vás ptají na vaše Vánoce jen proto, aby pak dostaly slovo a mohly vám poblahořečit o svém perfektním novém mobilu za 12 tisíc, který si tak moc přály a že už nový mobil potřebovaly. No, a za chvíli je vidíte, jak si dělají příšerně trapná selfíčka na ještě příšernější SnapChat. (!!!!!!!)

Joo, jasně, je to jejich život a jejich boj, že se celý den furt dokola nakrucují se svým duckfacem před přední kamerkou. Snažím se být neutrální a ignorovat je, ale to prostě nejde, sakra! Fotí se všichni, všichni mají Snap. Co je na tom nejhorší? Teď mě napadly dvě věci. Buď že holka, se kterou si posílá fotky, právě sedí vedle ní, a nebo ještě líp - že tu dotyčnou\ného ikdy neviděli osobně a jen si posílaj fotky s našpulenou držkou typu ,,Dobrý den, kozy ven".

Saakra, teď jsem se dostala úplně jinam, ale když mě to taaak rozčiluje...

Neříkám, že si nikdy neudělám selfie přední kamerkou, ale vždycky jen s nejlepší kámoškou a jen tak pro zasmání. V životě jsme ty fotky nezveřejnily. Ale to je každého věc.

Jen by ty blbky mohly brát ohled na druhé a nefotit se třeba právě tehdy, když se s nima bavíte. Řešíte třeba něco důležitého a ony najednou natáhnou ruku a našpulí držku. Na zabití.



Níže info o Čaji s kočku

Do something for your body and soul

7. ledna 2015 v 17:52 | P. |  Fitness
Něco podobného, co je v nadpise, jsem napsala při konverzaci do papírku, kam jsme měli uvést své novoroční předsevzetí.
Všichni víte, co chci dokázat. A polovina z vás ví, že jsem špíček a už pár let s tím něco dělám. Úspěšně? Ano.
Ráda cvičím sama, ale ne vždycky mi na to zbyde chvíle. Tedy až doteď. V pondělí jsem se domluvila s kamarádkou Eliškou, že budeme spolu cvičit výzvu od Jillian. Tu ženskou nemám moc ráda a výzvy zatím také trochu odsuzuju. Ale řekla jsem si - nejprve to zkusím a potom případně budu moci dále kritizovat. No, a nebo vychvalovat do nebes.
Každopádně dneska je teprve třetí den našeho cvičení s Jillian, takže nemůžu říct, že se stala nějaká extra změna. Snad jen pevnější nohy, ale já už to tak prostě mám - jakmile začnu zatěžovat nohy, mám je pevnější prostě hned. (Jsem cyklistka.)


Mým problémem je břicho a paže, protože na kole, jak je známo, posilujete primárně nohy. A tak mám vymakaná lýtka a pevná stehna, ale to ostatní stojí za starou bačkoru. Tak se uvídí, co dokáže Jillian v kombinaci s dalším cvičením.

Poprvé do knihovny

6. ledna 2015 v 17:53 | P. |  Myself
Vypadá to, že brzy půjdu poprvé do knihovny si půjčit první knihu v životě.

Ten, kdo ví, jaký jsem čtenář, ten možná valí oči - to si jako nikdy nepůjčila knížku z knihovny???

Ano, je to tak. Já totiž...
knihovny nemám ráda.

Asi si říkáte: Jak to může vědět, když si tam nikdy žádnou nepůjčila? Ale...

Před rokem jsem si půjčila od mamky kamarádky Janu Eyrovou a byla jsem moc smutná, když jsem ji musela vrátit.
Když už něco čtu, tak to musí být moje. Jinak to prostě nejde.

Věřím ale, že nejsem sama a že existuje ještě spousta lidí, kteří to mají stejně jako já. Nebo ne?
Všichni v okolí jen obrací oči vsloup a nechápou, proč je nemám ráda. Ale přece nemůžu tu knížku vrátit, když už jsem s ní strávila ty dva až tři pěkné dny, no ne? A navíc, mám ve zvyku číst je vícekrát než jednou.
Sice to leze do peněz, ale koupím si raději knížku, než abych zašla do McDonaldu nebo do kina.



Čtrnáctileté dívky - mladé, rozmazlené, namyšlené, chtivé

3. ledna 2015 v 22:17 | P. |  Píšu

Právě jsem narazila na skvělý článek a dovolila jsem se k tomuto tématu také vyjádřit.

Nevěděla jsem, jak ten článek nazvat. Vím, že to není zrovna výstižný název, ale přesto věřím, že někdo se nad ním pozastaví a možná už z názvu ho trkne, o čem bude.

A jelikož moje ségra je zrovna čtrnáctiletá, hodí se to, protože má školu plnou těchto namyšlených kraviček.

Ona sama taková vůbec není. Pokud se jedná o selfie, nikdy jsem ji neviděla fotit sebe samotnou a tudíž nepotřebuje ani tu přiblblou a tak oblíbenou Retricu. Nepoužívá make-up a obléká se podobně jako já - nevýstředně, ale přesto hezky. (Tím nechci vychvalovat své oblečení, jen se dostávám blíže k jádru věci.) Neuhání kluky a nevycpává si podprsenku. A přesto je krásná!

Pokud tento článek bude číst některá z těch, kterým je určený, doufám, že se nad sebou alespoň trochu zamyslí. Nedoufám, že se zmnění, to bych byla hodně naivní.
Holky, nechci vám tu dávat za vzor mojí sestru a ostatní ty holky, které ještě zůstaly normální. To právě vy byste si je za vzor měly vzít samy.

Skvělým příkladem mi právě přijde jedna holčina ze sestřiny školy. Ségra přišla ze školy s tím, že Nela říkala, že už o to chce přijít a že doufá, že to bude na rozlučáku. (Jméno jsem samozřejmě změnila.) Přijde mi to úplně absurdní a jsem strašně ráda za to, že moje rodiče nás vychovaly tak, že jsme takové, jaké jsme.

Nejvíce mě stejně dostává ta Retrica. Všichni se s ní fotí a fotku přidají na FB i s tím logem. Vždycky si říkám, proč to sakra teda aspoň neoříznou? :D

Těď vám ten nelegální sex a vystavování se na sociálních sítích možná přijde super a skvělá zábava, pocit slasti a radosti, ale když v tom budete pokračovat, brzy vás už nikdo nebude brát vážně.

Víc toho už nenapíšu, všechno bylo řečeno v článku, na který vás odkazuji výše.

Mimochodem, moc ráda bych byla, kdyby sem zavítala právě jedna z těch výstředních slečen a zkusila mně a zastáncům mého názoru jej vymluvit.

Vánoční fotky pro příbuzné

2. ledna 2015 v 18:48 | P. |  Fotografie
Zdravím,
asi jste si všimli, že jsem změnila vzhled blogu. Poprvé za 5 let, co jsem jse naučila dělat designy bez záhlaví, jsem nastavila jeden se záhlavím. Je to pro mě trochu deprimující a hlavně nezvyk, ale na novém počítači ještě nemám stažené patřičné programy k dělání designů, a tak se musíme(te) spokojit s tímto primitivním. Nakonec se mi možná celkem líbí, i když to není nic extra. Ale Lana by byla krásná i na kontejneru. <3

Už strašně dlouho jsem nepřidala nic ze své fototvorby a proto to udělám hned teď. Nefotila jsem toho moc, ale alespoň něco, že. V tomto článku najdete fotky, které jsem fotila jako dárky pro příbuzné.

Mimochodem, momentálně přesouvám z domácího notebooku do svého kotěte svoji složku. Veřili byste tomu, že v ní mám přes 21 tisíc souborů? Většina z toho jsou fotky. Neuvěřitelné.
(Asi vás to moc nezajímá, to byla, jak by řekl můj přítel, jen taková malá vsunka.)


Jelikož si rodina mých nejlepších kamarádek stěžovala, že nemá žádnou jejich fotku, poprosily mě holky, abych je vyfotila. Fotka se všem líbí, mně taky, možná bych ještě odstranila to šedé místo mezi holkami, ale takhle si to holky přály a takhle to tedy mají. :)