Únor 2016

Až já budu velká #2

27. února 2016 v 11:25 | P. |  Just girly things
A máme tu v pořadí již druhý článek o tom, co si chci pořídit, "až budu velká". Dneska se podíváme na kuchyň - místnost, kterou bych nejraději měla nekonečně velikou a měla v ní všechno, na co si jen vzpomenu. Kuchyň snad musí být rájem pro každou ženu, která má ráda vaření.

Písně, které dávají smysl

24. února 2016 v 18:50 | P. |  Music
Posledních pár let se objevuje víc a víc mladých zpěváků, především raperů, kteří zpívají o životě. Většinou je to ale "na jedno brdo". Paradoxně tito tuctoví zpěváci mají nejvíce fanoušků. Dlouho jsem tedy pátrala po něčem, co by dávalo smysl a zároveň to zpívali lidé z této doby. No, a tady je máme! Představuji vám Pokáče a Voxela - kluky, kteří to mají v hlavě srovnaný!

Pokáč - Padá hvězda
(A opravdu nejde o tu klasickou hvězdu na obloze.)

"Lampa odkryla tvář, když v tom zamrazí mě -
je to ta herečka co jsme na ni byli v kině!

A vravorá, vravorá a padá, padá, padá.

Lásko, koukni, padá hvězda, rychle neco si přej,
hlavně ať ji žadný paparazzi nevyfotěj.
Vytáhni i-phone a foť, radši bez blesku,
tu fotku pak za velký prachy prodáme Blesku."


Voxel a Pokáč - Ekosong
(Líbí se mi, jak zpívají o aktuálních věcech, a hlavně tak realisticky. Příjemná změna po všech těch rapech typu "Život je super" "Život je svině", které se valí ze všech stran.)

"Snad až se poslední strom pokácí
A v hustých šedých oblacích
Špičky mrakodrapů zmizí napořád
Snad až se poslední řeka znečistí
Pak možná každej z nás zjistí
Že se peníze vážně nedaj žrát
Ale vážně nedaj žrát"

Co přinesl leden

11. února 2016 v 9:00 | P. | 
Už tu máme únor. Popravdě řečeno jsem ještě ani pořádně nepostřehla, že začal nový rok. Před pár dny jsem si četla své staré články z archivu zde na blogu. Tak nějak mě mé staré já inspirovalo. V patnácti jsem byla opravdu literárně činná, až jsem se při čtení styděla sama za sebe - ale ne za to, co jsem psala, ale za to, že už nepíšu. Alespoň tedy ne tolik.

Tehdy jsem psala deníkové články, které mi při přečtení vykouzlily úsměv na tváři. Trochu mě ale zamrzelo, že poslední roky to hodně zanedbávám. Zapomínám si psát deník a deníkové články. Články, které nejsou nijak přínosné pro vás, ale pro mě jsou pokladem.

Deníky z doby, kdy mi bylo patnáct let, jsou pro mě největší cenností. Tehdy se ve mně projevoval v nejvyšší míře talent na psaní, který teď někde hluboko spí. Nevím, čím to je a jak se stalo, že jsem přestala psát. Tenkrát jsem toho napsala tolik. Myslím tím deníky, povídky, básničky. Když už jsme u básniček, možná by vás zajímala moje veledíla s Twilight tématikou. Je libo Alice ve svém živlu, Emmettův nový život, Zamilovaný Carlisle, Cullenovic mladí nebo Skákal Jazz? Já jsem se pobavila, ale zároveň jsem žasla, jak dobře se mi to rýmuje.


Až já budu velká #1

10. února 2016 v 18:20 | P. |  Just girly things
...bude ze mě selka.
Tak jsem se rozhodla se s vámi podělit o různé "must-have" vychytávky, které si chci pořídit, nebo které bych jednou chtěla mít ve svém bytě. V lepším případě domě. Obrovském dvoupatrovém baráku.

Nebudeme si tu dělat předčasné iluze a raději zatím zůstaneme u snění. Dneska se budeme bavit o místnosti sloužící jako šatna.


Pro blogové začátečníky: Jak na to? + diskuse

2. února 2016 v 11:08 | P. |  Tutorials
Zdravím, dlouho jsem se neozvala s nějakým delším článkem, protože jsem se zaměřila na Kočku v kuchyni. Řeším teď takový větší problém, který se týká mého osobního života, proto ani nemám náladu moc se tu rozepisovat v článcích z mého soukromí. Každopádně až tu záležitost nějak vyřeším, určitě se tu s tím podělím, ale dopředu o tom nejspíš nebudu chtít moc mluvit. Ale teď už dost o mně.

Dnes tu mám něco pro ty, kteří uvažují o založení blogu, nebo kteří už to udělali a trochu si neví rady. Samozřejmě pod článkem bude otevřená diskuse, kde můžete radit, ptát se, kritizovat, doplňovat mě. Tak se do toho dáme.